Chovatelskou stanici jako takovou jsem si založila teprve v roce 2014, ale psům se věnuji vlastně odmalička. K loveckým psům jsem se dostala prostřednictvím školy a manžela. Během studia na Masarykově střední zemědělské škole v Opavě jsem si udělala zkoušku z myslivosti. V té době jsem se už znala se svým nynějším manželem, který myslivcem byl, je a který mě taky k myslivosti přivedl. Ten měl doma fenku německého drátosrstého ohaře Ditu od Svatojánské kaple. K ní jsme časem pořídili psa českého fouska Broka z Jílkova mlýna. Brok byl svéhlavý pes, který si za všech okolností dělal jen to co uznal on za vhodné. Oba psi byli manžela a mi pořád něco chybělo. Mezitím si švagr pořídil psa VMO Brixe od Funberku a mě i manželovi se toto plemeno zalíbilo,  jak exterierově tak i pracovně. Tak se stalo, že jsem ho jednoho večera uprosila a druhý den po předchozí domluvě s chovatelem jsme si jeli pro mou první fenku loveckého plemene VMO Brendy ze Staroměstských vrchů. Ještě v autě jsme ji přejmenovali na Endy. Nevím kdo koho tenkrát více učil, jestli já ji nebo ona mě. Každopádně jsem s ní absolvovala své první podzimní zkoušky jako vůdce. Začala jsem pomýšlet na uchovnění, ale fenka bohužel měřila o centimetr méně než povoluje standart tak jsme se dále nesnažili a měli ji doma jako člena rodiny a provozovali s ní myslivost. Po nějaké době mi zase začalo chybět to každodenní cvičení a zkouškové napětí tak jsem začala doma mluvit o další fence VMO s cílem se ji tentokrát pokusit uchovnit. Zpočátku o tom manžel nechtěl ani slyšet, ale vzhledem k tomu že je hospodář místního MS a ve stavu nám chyběli upotřebitelní ohaři tak se mi ho povedlo doslova ukecat. V červnu 2013 jsem si jela pro další fenu VMO Quinet Svatoborský revír. Vzhledem k tomu že synové a muž její jméno neustále zapomínali byla přejmenována na Sanny. Sanny byla od počátku velmi nadějná fenka, výstavy vyhrávala, zkoušky procházela s lehkostí a kazila jsem ji to spíš já. A vzhledem k tomu, že sny se mají plnit, tak mi se můj sen splnil a po úspěšném výběru do chovu se ze Sanny stala chovná fena. Začali jsme se poohlížet po ženichovi a jelikož jsem chtěla psa, který pracuje a zároveň po něm není hafo štěňat, padla volba na Foxe z Městce. A tak přišel na svět vrh A z Miketova dvora v počtu 11-ti štěňat. Její druhý vrh B je po Brittovi od Spálené skály, který je velmi úspěšný jak na poli výstavním, tak pracovním. Štěňat se taky narodilo 11 a jsou snad ještě hezčí než ti první. V mezičase toho kdy já jsem si plnila své sny, začal manžel semo- tamo mluvit o malém černopáleném jezevčíkovi... V domě po manželově babičce a dědovi, ve kterém bydlíme, prý vždy jezevčíci byli. Moc se mi to nezdálo (co mi není aspoň po kolena, není pes :D). Pak mi to nedalo, koukla jsem kolem sebe a na jedné psí akci jsem si s Terkou Krettkovou domluvila fenku hladkosrstého jezevčíka. Petr o tom až do narození štěňat vůbec nevěděl a postavila jsem ho před hotovou věc, když jsem mu ukázala fotku tří malých čumáčků, s tím že si má vybrat. Tak do naší smečky přibyla v říjnu 2014 Viki z Heneberk. Viki nám odmala dělala jen samou radost, jak na výstavách, tak na zkouškách. Má za sebou úspěšnou bonitaci už je z ní chovná fena a momentálně plánujeme její první štěňátka. Uvidíme, zda vše půjde tak jak bychom chtěli a co všechno si pro nás budoucnost chystá....

Gabriela